Jak odhalit odposlech?

Vyhledávání odposlechů

Někdy se stane, že míváme pocit, jako by nás někdo sledoval. Viděl každý pohyb, slyšel každé slovo, chodil všude tam, kam my. A i když by někdo mohl říci, že je to projev nemoci, ve skutečnosti to tak vůbec být nemusí. Používání rozmanitých technických zařízení, které mají za účel zaznamenávat nebo přenášet zvuk a obraz, se v případě ekonomické špionáže stalo standardem. „Štěnice“ jsou už dnes tak cenově dostupné, že si je mohou dovolit i soukromé osoby. To je na jedné straně dobře, protože široká dostupnost špionského vybavení nám umožňuje zajistit si větší bezpečnost, ale na druhé straně špatně, protože vždy existuje možnost, že tyto příležitosti budou (nebo už jsou!) využity proti nám. Vzniká také otázka: jak odhalit odposlech?

Bohužel chybí důvěryhodné výzkumy o rozšířenosti používání odposlechů. Na tom samozřejmě není nic divného, protože nikdo rozumný se nepřizná k trestnému činu. Z různých důvodů (část z nich probereme v další části textu) se ani oběti rozhodně nemusí odhalením odposlechu pochlubit. Můžeme se ale přinejmenším pokusit načrtnout okolnosti, za nichž riziko, že jsme odposloucháváni, výrazně narůstá.

Kdo je obzvláště ohrožen?

1. Politici, vojáci, osoby s přístupem ke státnímu tajemství – první bod asi nevyžaduje širší komentář. Hlavy států, velitelé štábů, vedoucí ministerstev vždy patřili mezi nejšpehovanější skupiny obyvatel, protože i informace, které od nich lze získat, patří mezi ty cenné pro cizí rozvědky.
2. Osoby ve společnostech s rozhodovacími pravomocemi – předsedové, ředitelé, vedoucí oddělení, vedoucí výzkumných buněk; ti všichni (a spíše jejich znalosti) se mohou stát lákavým kouskem pro konkurenci. Riziko narůstá tím spíše, čím větší je v daném oboru konkurence a čím je firma větší, a také pokud se společnost věnuje vyvíjení nových revolučních technologií.
3. Osoby s výjimečně žárlivými partnery – není žádným tajemstvím, že významnou skupinu zákazníků detektivních obchodů tvoří manželé a manželky podezřívající svou drahou polovičku z nevěry. Pokud tedy, drahý čtenáři, máš žárlivého partnera nebo mu dáváš důvody k podezření, nedá se vyloučit, že jsi odposloucháván.

Jak odhalit odposlech? – krok za krokem

Absolutním základem při vyhledávání odposlechů je mravenčí prohledávání podezřelého prostoru, metr po metru. Je to jediná metoda, která za dodržení odpovídající pečlivosti, zaručuje nám, že štěnice nezůstane přehlédnuta.

Odposlouchávací zařízení může být totiž schované absolutně všude. Může číhat v hodinkách, květináči, židli nebo lampě. Může být schované v podlahových panelech nebo v elektrické zásuvce, soše, noze židle nebo v okenním parapetu.

Navíc ne každý odposlech lze najít detektorem – na ty pokročilejší nebo pasivní občas nezabere nic jiného, než si vyhrnout rukávy a všechno převrátit vzhůru nohama.

Ale postupně.

Typy odposlechů

Odposlouchávací zařízení můžeme zběžně rozdělit na tři druhy:
– zapisovací zařízení,
– zařízení přenášející s pomocí GSM sítě,
– zařízení přenášející s pomocí rádiových vln.

Odposlech v propisce

Zapisovací zařízení je takové, které zvuk nikam průběžně nevysílá, pouze v tichosti, aniž by na sebe upozorňovalo, nahrává všechno, co se děje v jeho dosahu. V nejjednodušší verzi to může být dokonce i zapnutý a na diskrétním místě zanechaný diktafon, ovšem profesionální odposlechy dokážou být mnohem rafinovanější. Mohou být skryty v dálkovém ovladači vrat nebo auta, propisce nebo v externí paměti. Ty nejpokročilejší se aktivují hlasem, takže nenahrávají zbytečný šum; mají objemnou a úspornou baterii, což zajišťuje dlouhý čas práce (až týden nepřerušovaného chodu, v praxi mnohem déle, protože v noci se obvykle nic neděje) a značný dosah, až patnáct metrů.

Samozřejmě mají své nedostatky – nejzávažnější je, že průběžně nepřenášejí nahrávky a neosvědčí se tak tam, kde chce někdo okamžitě reagovat na jednání odposlouchávané osoby. To se pojí s dalším problémem, abychom se dostali k nahrávkám, je třeba odposlech fyzicky získat, což se pojí s nutností navštívit místo, kde se oběť zdržuje. Ovšem to, co je nedostatkem je zároveň i největší předností rekordérů. Žádný živý přenos znamená žádné signály, které by se daly odhalit. To zase znamená, že pokud bude zařízení dobře schované, bude jeho odhalení bez velmi drahé techniky nebo podrobného prohledávání výjimečně obtížné.Odposlech

Rádiové odposlechy a ty založené na GSM síti jsou ten druh techniky, která většinu lidí napadne, když se je zeptáte na představu štěnice. Jsou to malé vysílače, které po aktivaci začínají přenášet zachycený zvuk dříve nastaveným způsobem. Rádiová zařízení vysílají signál na určitých rádiových vlnách, GSM pracují jako jednostranný telefon: po vytočení čísla přiřazeného k zařízení se aktivuje mikrofon a zvuky shromážděné z okolí jsou přenášeny mobilní sítí jako běžný hovor. Analogicky jako u rekordérů je způsob jejich činnosti jak největší předností, tak i největší nevýhodou. Umožňují rychlou reakci a živý odposlech, ovšem dají se snadněji odhalit a případně rušit.

Rádiové odposlechy pracují neustále, bez přestávky tedy vydávají signál, GSM odposlech využívá síť pouze na vyžádání, např. po spojení se s jeho číslem. Díky tomu je těžší je odhalit, pokud právě neprobíhá přenos.

Detektory odposlechů

K lokalizaci odposlouchávacích zařízení slouží speciální detektory, jejichž hlavním úkolem je využívání vln různého druhu. V nejjednodušší verzi se používají jen rádiové vlny, jejichž funkčnost se omezuje na rozsvěcování jednotlivých diodek podle přibližování se ke zdroji signálu (podle pravidla přihořívá-samá voda). Ta pokročilejší zařízení už ukazují druh odhalených vln (takže lze odfiltrovat ty, které pravděpodobně nejsou generovány štěnicí, jako např. WiFi), podporují výrazně širší spektrum frekvencí a umožňují tvořit grafy, díky nimž bude snadnější anomálii odhalit.

Dosah detektoru odposlechů záleží na jeho typu, nastavené citlivosti (pokud to model umožňuje) a síle přenosu signálu štěnicí. Teoreticky většina zařízení podle specifikace pracuje efektivně v dosahu mezi 10 cm a 1 m od zdroje signálu. V praxi je mnohem lepší přijmout hodnoty blízké spodní hranici. I když nám prozkoumání místnosti tímto způsobem zabere více času, vznikne menší pravděpodobnost přehlédnutí něčeho podstatného.

O něco dříve jsme uvedli, že registrační zařízení se dají velmi těžko odhalit. Existují ovšem modely detektorů, které odhalují tzv. nelineární spoje, které jsou základem elektronických zařízení. Detektory tohoto typu jsou jediná zařízení, která mohou odhalit špionské diktafony. Ovšem ty jsou, bohužel, kromě vysoké ceny také dosti komplikované na obsluhu a vyžadují zkušeného operátora. Nejlépe se osvědčí při prohledávání míst, kde by žádná elektronika být neměla: dřevěného nábytku, soch, příček.

Nakonec je detektory odposlechů třeba chápat jako pomocné nástroje. Užitečné a často usnadňující práci, nenahradí ovšem manuální kontrolu území a zkušenosti.

Nezapomínejte na šetření

Detekce odposlechuKdyž detektiv přistupuje k vyhledávání odposlechů, rozhodně si jako první nerozloží techniku ani nerozmontuje tu podezřelou lampu stojící v rohu. Detektiv začíná rozhovorem se zákazníkem, během nějž se snaží dozvědět o situaci co nejvíce. Ví zákazník, kdo ho může odposlouchávat? Jakými prostředky může disponovat případný špion? Budou to odposlouchávací zařízení nejvyšší úrovně nebo spíše nějaký levný model? Jak dobrá je ochrana místnosti: může do ní vstoupit kdokoliv a strávit v ní libovolný čas a dělat během něj cokoliv (např. postavit žebřík a instalovat štěnici do lampy) nebo jsou všichni návštěvníci důkladně kontrolováni a pod dohledem kamer?

Provedení kvalitního rozhovoru o prostředí je polovina úspěchu. Pokud z něho vyplývá, že je místnost monitorována a nikdo si ničeho nevšiml, je nutné se nejdříve soustředit na místa, kde lze něco skrýt, aniž bychom na sebe upozornili, a pokud další podrobný průzkum nic neprokáže, začít dohlížet na zaměstnance.

Ovšem pokud se kancelář v poslední době přestavovala a nikdo neví, co to bylo za řemeslníky a co přesně dělali, nelze nic podcenit: je nutné zkontrolovat každý centimetr plochy.

Úroveň výše

Vše, co jsme doposud popsali, je vlastně standard. Dokonce i při používání detektoru za několik desítek tisíc korun se kontrola místnosti ve výsledku odvíjí od pečlivosti. Existují ovšem o něco pokročilejší modely. Nejčastější z nich je využívání rušičky pro detekci zařízení používajících síť GSM.

Mobilní síť pracuje tak, že každé zařízení, které ji chce používat, se k ní musí nejdříve přihlásit. Toho lze využít a na určitou dobu rušit síť GSM tak, aby byla případná štěnice odpojena. Tak lze také docílit toho, že v okamžiku vypnutí rušení si na odposlechu vynutíme opětovné přihlášení k síti; jde o několik sekund, kdy je odposlech aktivní a lze ho poměrně snadno odhalit.

Používání rušičky je tak nejen usnadněním, ale i nezbytností, například v případě kontroly automobilů. Auta, která jsou (pro detektiva) kovové plechovky se stovkami zákoutí, nepředstavují dobré místo pro klasické prohledávání. Vynucení aktivování štěnice je jediná metoda umožňující vyhnout se rozložení celého vozidla na šroubky.

Co dělat, když najdeme odposlech?

Průzkum přinesl výsledek, štěnice byla odhalena. Za této situace se před odposlouchávaným otevírá několik různých možností.

  • Zničení/odstranění zařízení – to je nejinvazivnější metoda, která ale přináší okamžitou úlevu a klid. Mínusem je, že se pachatel dozví o tom, že jeho činnost byla odhalena, téměř okamžitě.
  • Zkouška analýzy techniky a odhalení pachatele – rádiové štěnice mají poměrně malý dosah, což teoreticky umožňuje pokusit se odhalit místo, odkud signál vychází. GSM štěnice můžeme zkusit analyzovat, abychom určili telefonní čísla, která se s nimi kontaktovaly. Jde o velice těžký úkol bez záruky úspěchu, ale zůstává ve sféře možného.
  • „Nic se nestalo“ – oběť se může rozhodnout se štěnicí nic nedělat. Takovýto přístup umožňuje cílené podsouvání falešných informací pachateli.
  • Monitorování zařízení – každá štěnice občas potřebuje nějakou údržbu, nejčastěji vyměnit baterii nebo paměťovou kartu v případě rekordérů. Když víme, kde se zařízení nachází, lze poměrně snadno chytit pachatele přímo při činu.

Poslední možností je samozřejmě vyrozumění příslušných složek, policie nebo státního zastupitelství, které se mohou samy rozhodnout pro některou z výše popsaných metod, aby dopadly pachatele.

Závody ve zbrojeníPrůmyslová špionáž

Pokročilým metodám odhalování odposlechů kontrují pokročilé techniky odposlechů. Někdo odhodlaný a s přístupem k značným finančním prostředkům si může najmout kancelář naproti sledované místnosti a používat laserové mikrofony. Tato zařízení po zaměření na skla přijímají pro nás neviditelné akustické vlny šířící se po tabuli skla a mění je na zvuk. Je to v podstatně neodhalitelné…

… i když přirozeně existují detektory, které jsou schopny odhalit laserový paprsek. Sice stojí tolik jako dobré auto, ale shodneme se – bezpečnost informací bývá nedocenitelná.

Dodaj komentarz

avatar
  Subscribe  
Upozornit na