Zajišťování stop

V předchozí části jsme popsali, jak se provádí ohledání místa činu. V čem spočívá jeho zajištění, jaké jsou hlavní pravidla, na jaké zásadní otázky musí odpovědět a jaké jsou hlavní metody objevování stop. Dnes přišel čas na druhou část, ve které vysvětlíme, co se dělá s už objevenými stopami, jak se chrání a jak hledat ty, které nejsou vidět ani na první, a dokonce ani na desátý pohled.

Rozdělení stop

Při přistupování k zajištění stop stojí za to vědět, jak se kategorizují. To má nejen teoretický význam, protože správná klasifikace stopy má významný vliv na další postup ve věci. Například, kriminalistický technik, který by klasifikoval nábojnici jako obecnou stopu, hodící se jen ke skupinové identifikaci (o tom více za chvíli), by udělal velkou chybu, kvůli níž by mohla začít být identifikace podezřelého nemožná.

V praxi samozřejmě vyšetřovatelé mají přesné postupy ohledně zacházení s konkrétními druhy stop, takže omyl tohoto druhu je málo pravděpodobný; občas se ale na místě činu nacházejí takové stopy, které je nutné klasifikovat „za horka“ a ad hoc rozhodnout o dalším postupu.

Nejobecnější dělení stop je to, v němž se dělí s ohledem na identifikační možnosti. Rozlišujeme tedy stopy:

  • hodící se ke skupinové identifikaci – tedy takové, na jejichž základě lze nanejvýše zúžit skupinu a a ne přesně přizpůsobit stopu osobě nebo nástroji. Bude jí tak např. červený lak auta na sloupu lampy, které se o ní otřelo – umožňuje zúžit hledání jen na červená auta, ale nic víc.
  • umožňující individuální identifikaci – tedy hodící se výhradně k jedné osobě nebo nástroji. Příkladem mohou být stopy papilárních linií nebo nábojnice, na jejímž povrchu vznikají během výstřelu charakteristická a neopakovatelná poškrábání.

Stopy lze také rozdělit na přímé (umožňující jejich spojení s osobou přímo, např. otisky prstů nebo sperma) a nepřímé (otisk boty patřící osobě, který mohl, ale nemusel být, zanechán touto osobou – je třeba to objasnit), ale to nemá během etapy ohledání místa činu větší význam.

Objevení a zajištění některých druhů stop

Ano – některých. Typů stop existuje příliš, abychom je zde mohli třeba jen zběžně popsat všechny, proto se budeme soustředit na, podle našeho názoru, nejzajímavější. Ať už s ohledem na jejich oblibu (otisky prstů), způsob zajištění (pachové stopy) nebo specifické potíže.

1. Stopy papilárních linií

Existuje někdo, kdo by neviděl obrázky a fotografie s detektivem pracujícím na kolenou, často s lupou nebo štětečkem, který se snaží shromáždit všechny otisky prstů? Asi ne – a pro případ, kdyby přece jen, tady je:

Otisky prstů

Ale žerty stranou: co to vlastně jsou otisky prstů? Téměř každý člověk (a dokonce šířeji: každý primát) má jen pro něj charakteristické rozvržení rýh na kůži, který je obzvláště dobře viditelný na bříškách prstů. Tyto rýhy vznikají ještě v období prenatálního vývoje a po narození se chodí k zachycování předmětů – ztěžují vyklouznutí věcí chycených podélně a napříč. Zároveň jsou tyto drážky neustále zvlhčovány směsí potu a mazu, takže pokud se někdo čehokoliv dotkne, zanechá na dotýkaném povrchu tenkou vrstvičku ve tvaru rýh – papilárních linií.

Papilární linie jsou neměnné, neodstranitelné (pokud pomineme vysoce invazivní operaci) a neopakovatelné, v souvislosti s čímž jsou považovány za vysoce užitečnou individuální stopu.

Objevení daktyloskopických stop může probíhat zrakem, když jsou tyto stopy viditelné pouhým okem – např. když je řeč o krvavém otisku prstu na zdi nebo o stopách v plastické hmotě. Metody objevení neviditelných otisků patří mezi dosti specializované a nebudeme je rozvádět – stačí říci, že se používají třeba třeba jódové páry nebo ultrafialové světlo.

Když už je otisk papilárních linií objeven, je nutné ho zajistit. V závislosti na povrchu, na kterém se nachází, se to dá udělat různými způsoby. Nejrozšířenější metodou je samozřejmě použití speciálního daktyloskopického prášku; jak se ale ukazuje, i prášek se musí umět vybrat. Jiná látka se používá na světlé podklady a jiná na tmavé (podle pravidla kontrastu, pro lepší viditelnost). Jiný druh prášku je třeba použít na pórovitých površích (např. magnetický prášek) a jiné na vícebarevných, vzorovaných a hladkých površích (fluorescenční prášky).

Ve většině případů samotné zajištění vypadá více méně tak, jako ve filmech: na identifikovaný otisk se opatrně nanese vrstva prášku, dalším práškem se odstraní jeho přebytek, zobrazené linie se vyfotografují a na konec se vše přenese (de facto přilepí) na speciální kriminalistickou fólii. Jinak se samozřejmě postupuje v případě stop viditelných pouhým okem – např. stopu v plastelíně je nejlepší zajistit společně s podkladem.

2. Trasologické stopy

Trasologické stopy

Trasologické stopy jsou, jinak řečeno, otisky. Nohou, bot, pneumatik – jestli něco zanechalo otisk v zemi, je to stopa, kterou je nutné zajistit. Metod existuje několik, tři z nich jsou ty nejoblíbenější.

  • pořízení odlitku – používá se především při menších stopách, např. otiscích bot; při zhotovování odlitku nesmíme zapomenout, aby byl kompletní, takže když např. děláme odlitek pneumatiky auta, musí být udělán tak, aby zcela odrážel vzorek pneumatiky;
  • fotodokumentace – z pravidla se provádí vždy, ovšem někdy to může být jediná metoda; bude tomu tak např. v případě stop pneumatiky na vozovce, které nelze jinak zajistit, nebo v případě velmi velkých otisků – např. zadní pneumatiky traktoru (když by kompletní zachycení vzorku mohlo mít až 5 metrů);
  • zajištění otisku společně s podkladem.

Samozřejmě existují i jiné metody, jako např. použití speciální gelové fólie nebo zařízení vytvářejících elektrostatické pole, ale ty jsou výrazně méně časté.

3. Biologické stopy

Jde o velmi širokou kategorii bez přesné definice. Z pravidla se přijímá, že pokud je něco tkáň, sekret nebo exkrement, je to biologická stopa.

Objevení biologických stop je obvykle dosti snadné – jsou viditelné pouhým okem. Dosti známé jsou také látky pomáhající objevit odstraněnou krev, jako např. luminol, ten reaguje s hemoglobinem obsaženým v krvi a „svítí“ při použití ultrafialového světla na zakrvavených místech.

I když se to zdá být proti naší intuici, pokud přistoupíme k zajištění biologických stop, musíme je nejdříve… vysušit. Není to na překážku dalšímu bádání, umožňuje to ovšem zamezit plesnivění stopy.

Poměrně malé předměty, na nichž se mohou nacházet biologické stopy, je třeba zajistit celé umístěním do nehermetických (aby nenavlhly) obalů.

Biologické stopy na podkladech, které nelze zabalit (např. zdi, podlaha, těla) se sbírají na speciální „tyčinku“ – výtěrovku – nebo se seškrabávají do speciálních papírových balíčků; tam se dostanou třeba vlasy nebo nehty.

Krev

4. Pach

Ano: i pachové stopy se zajišťují. A navíc, protože jsou nejméně stálé a zároveň nejnáchylnější na kontaminaci, je třeba je shromáždit jako první.

Používají se k tomu speciální pohlcovače pachu. Na vytypovaných místech (např. na židli, na které víme, že seděl podezřelý) se pokládá nový, nepoužitý pohlcovač, přikryje se alobalem a nechá tak minimálně půl hodiny. Pak se sebere a těsně uzavře do čisté zavařovací sklenice.

5. Počítače a elektronická zařízení

Mohlo by se zdát, že není nic snadnějšího, než zajistit počítač: vypnout, zabalit centrální jednotku do kufru a… Stop.

Přístup nabízející se jako první, bohužel, není z mnoha důvodů správný. Především, spuštěný počítač může mít ve vyrovnávací nebo operační paměti uložené důležité informace. V okamžiku vypnutí jednotky budou navždy ztraceny. Navíc neexistují žádné technické překážky pro nastavení automatického šifrování disku v okamžiku vypnutí, nebo dokonce, pro paranoiky, vymazání disku.

Dokonce i když nejsou použity takovéto prostředky, je nutné se vyhnout práci na zapnutém zařízení: v souladu se základním pravidlem práce s počítačovou technikou, jakékoliv testy provádějte na podrobné kopii – nikdy na originálu. A právě vytvoření přesné kopie disku, bit po bitu, je základní činnost, do které by se měl na místě pustit specialista. Všechny jiné aktivity, dokonce i zapínání a vypínání zařízení, zasahuje od originálního stavu a může být důvodem pro zpochybnění výsledků šetření. Samotná kontrola počítače je téma na samostatný, dlouhý text.

Ta stejná pravidla opatrnosti se vztahují na smartphony a všechna jiná elektronická zařízení.

Co dále?

Nezmínili jsme mnoho typů stop. Nenapsali jsme nic o zajišťování nábojnic, dokumentů, nábojů, mechanických nástrojů, chemikálií nebo kapalin. Doufáme ale, že první dva články ze série čtenáři umožnili trochu se vcítit do role vyšetřovatele.

V další části cyklu už necháme místo činu být; místo toho se budeme soustředit na lidský faktor, tedy metody podávání výpovědí a výslechů, svědků a podezřelých.

Dodaj komentarz

avatar
  Subscribe  
Upozornit na