Povolání: paranormální detektiv aneb lovec duchů

Lovec duchů nebo paranormální detektiv

Fascinace tajemstvím doprovází člověka odjakživa. Bez ní by nebyl možný jakýkoliv posun v široce chápané vědě. Jako lidstvo jsme urazili dlouhou cestu od vyděšených bytostí, které si naprosto nebyly vědomy příčin, které se skrývají za takovými jevy, jako je blesk nebo hurikán, po vědce 21. století, kteří znají nejen příčiny zemětřesení nebo bouří, ale jsou také schopni do jisté míry kontrolovat jevy, které nás dříve stíhaly paralyzujícím strachem a byly živnou půdo pro vytváření pověr všech druhů. I přes vědecký pokrok a odhalení mnoha tajemství přírody pro nás svět stále představuje záhadu. Člověk se od úsvitu dějin snaží rozluštit ve světě se vyskytující tajemství mnoha různými způsoby. Dříve, když udeřil hrom, bylo to vysvětlováno činností méně nebo více rozzlobených bohů nebo démonů. Naši předci byli tváří tvář přírodním jevům probíhajícím v přírodě, které jejich zneklidněná představivost přetavovala v pověry, naprosto bezbranní.

Dnes ke starým vírám, s jejichž pomocí se lidé snažili zkrotit strach z neznáma (např. Aztéci věřili, že musí krmit slunce s pomocí lidských obětí, aby mělo sílu kroužit po nebi, a Vergilius, římský básník, si myslel, že člověk se po smrti vydá do světa, který se nachází pod zemí a vstup do něj se nachází na temném a bahnitém území) přistupujeme spíše blahosklonně, ovšem věděcký rozvoj, včetně technologického, neposkytl jednoznačné odpovědi na neznámo, které zažíváme od začátku naší existenci na zemi. Už si dokážeme vysvětlit nebezpečné atmosférické jevy bez odkazování na předsudky, ale co dělat s prohlášeními lidí, kteří tvrdí, že viděli duchy předků nebo že se dostali na místa (domy, nemocnice), na kterých straší?

Osobám, které se věnují pátrání po nadpřirozených jevech, se říká paranormální detektivové nebo lovci duchů (ang. ghost hunters). I když příběhy o duchách a jiných nevysvětlitelných jevech sahají do velmi vzdálených časů – pravděpodobně do doby, kdy bylo vědomí našich předků natolik rozvinuté, aby vytvářelo nebo předávalo příběhy, včetně těch děsivých – spiritualismus jako metoda, s jejíž pomocí se snažíme nazvat přímý kontakt, se objevil až v polovině 19. století. Vznik nového oboru s sebou nesl zájem o duchy po celém světě a chuť je tak zvaně lovit. První organizací věnující se „lovu duchů“ bylo sdružení vytvořené na univerzitě v Cambridge (1851), Londýnský klub duchů (1862), Sdružení parapsychologického výzkumu (1882) a americké ASPR (1885). Tyto organizace zastřešovaly jak vědce, tak spiritisty ve snaze smířit tyto dvě tak od sebe vzdálené oblasti a předložit důkaz existence života po smrti.

Harry Price – první paranormální detektiv

Paranormální detektiv

První člověk, který k pátrání po duchách používal nejnovější z tehdy dostupných technologií, byl Harry Price (1881-1948). K jejich stopování používal fotoaparáty nebo teploměry, které odhalovaly i ty nejmenší změny teploty na místech, kde údajně strašilo. I přes používání výzkumných přístrojů ale nebyl schopen prokázat jejich existenci, kvůli čemuž ho mnoho lidí podezřívalo z podvodu. Jde ovšem o nesmírně důležitou osobnost, protože je to první lovec duchů v historii a základy jím vytvořené výzkumné metody se podílely na zrodu profese, jakou je paranormální detektiv. V sedmdesátých letech dvacátého století začínala být kariéra paranormálního detektiva čím dál oblíbenější. V roce 1984 byl natočen první film o krotitelích duchů, což se podílelo na ještě větší fascinaci touto profesí. V současnosti, kdy na zájem o parapsychologii můžeme narazit na každém kroku (spousta organizací poskytujících služby „lovení duchů“ a miliony videí na YT, na kterých v žádném oficiálním sdružení nezastřešení amatéři navštěvují strašidelná místa nebo se snaží kontaktovat se zemřelými), dokonce se mluví o technomysticismu, který spočívá v tom, že se s pomocí nástrojů, které nám přinesla technologie, snažíme zdokonalit Harrym Pricem vytvořenou metodu stopování duchů a představit objektivní důkazy o existenci paranormálních jevů.

Paranormální detektiv k pronajmutí

V Americe v současnosti působí více než čtyři tisíce sdružení věnujících se zkoumání paranormálních jevů. Zakladatelka skupiny Central New York Ghost Hunters, Stacey Jones – na tomto místě stojí za zmínku, že v samotném New Yorku existuje asi čtyřicet organizací spojených s paranormálním detektivním pátráním – tvrdí, že se jí v průběhu týdne hlásí průměrně čtyři osoby, které jsou přesvědčeny, že ve své domě viděly ducha. V České republice můžeme narazit na EPRV 777 (European Paranormal Real Voices), V. T. P. J. (Vyšetřovací tým paranormálních jevů), Paranormal tým nebo Mystery Hunters. Jak je tedy vidět, paranormální detektivové už nejsou profese spojovaná spíše s excentriky odříznutými od reality, stává se z ní nejen akceptovatelné společenské hnutí (nikdo nespočítá seriály a dokumenty, kde se s přesvědčením hovoří o vydařených pokusech o kontakt se záhrobím?), ale také byznys. Vedle tradičních detektivních obchodů, ve kterých si lze koupit skryté mikrokamery, paralyzéry nebo odposlechy, na trhu existují obchody s příslušenstvím pro badatele paranormálních jevů (např. ghoststop.com), kde si můžeme objednat detektory elektromagnetického pole, kamery zkonstruované speciálně pro natáčení videa ve tmě nebo digitální diktafony (EVP: Electrionic Voice Phenomena), které údajně usnadňují kontakt se světem zemřelých.

Škola pro paranormální detektivy

Díky neustále rostoucí oblibě této profese došlo nejen k rozdělení na profesionální lovce duchů a amatéry, ale podílela se i na tom, že dnes se můžete stát Ghost Hunterem s licencí, které se získávají ve speciálních školách věnujících se teoretické a praktické výuce spojené s paranormálními jevy. Dokonce už i v České republice vznikla škola pro paranormální detektivy Ghost Hunters Academy, kde probíhají přednášky, kurzy, konzultace a prezentace techniky, která se během vyšetřování používá. K získání licence paranormálního detektiva je tedy nutné projít příslušným školením, které obsahuje teoretickou a praktickou část. V teoretické části se každý eventuální uchazeč seznámí s podstatou paranormálních jevů a jejich správným rozeznáváním a s potenciálními hrozbami, jimž jsou badatelé těchto jevů vystaveni. V praktické části se učí především používat techniku pro paranormální výzkum a ovládat vlastní emoce. Údajné nadpřirozené schopnosti (cítění energie, dar kontaktu se zesnulými) nejsou k tomu, abyste se stali lovci duchů, nutné, protože současná technika a během několika let zformovaná vyšetřovací metoda umožňují každému zájemci bádat v této oblasti.

Desatero lovce duchů

Ideální člen skupiny věnující se hledání duchů musí mít nejen odpovídající psychické vlastnosti (mentální stabilitu) a být skvěle seznámen s obsluhou technologických vychytávek, ale musí také dodržovat etiku Ghost Huntera, bez níž se z pátrání po duších stává nebezpečná zábava zatížená slabými důkazy. Steven Wagner, paranormální detektiv a autor textů z této oblasti, vytvořil „Desatero lovců duchů“, kde je kromě zmínek o získání co nejvíce vědomostí o místech, kde chceme provádět výzkum, a o správné přípravě (zásoba baterií, svítilny, prodlužovací šňůry, pásky do diktafonů) kladen důraz také na projevování úcty zkoumaným místům nebo klientům, zákaz falšování materiálu (vylepšování fotografií ve Photoshopu, trik na nahrávkách) a skepticismus. Skepticismus, podle Wagnerova názoru, umožňuje zachovat si zdravý odstup od vykonávané činnosti, ve které není nouze o nesprávné interpretace, a dělá každý potenciální důkaz ještě hodnotnější, protože lovci duchů, kteří si chtějí zachovat objektivismus, se ze všeho nejdříve snaží shromážděné důkazy vyvrátit a teprve, až je jejich vyvrácení těžké, přechází k vysvětlování na základě paranormální reality.

Paranormální detektiv

Během vedení vyšetřování je paranormální detektiv údajně vystaven velkému nebezpečí, proto se lovcům duchů doporučuje obzvláštní obezřetnost. Máme zde na mysli nejen fyzické nebo psychické záležitosti, ale i hrozby číhající na straně duchů a démonů, kteří se mohou „přichytit“ k detektivovi, sledovat ho až domů a manifestovat se – páchat škody – v jeho nejbližším okolí. Někteří Ghost Hunteři tvrdí, že jejich „já“ bylo posednuto duchem, že se u nich po jisté době vyskytly nenormální reakce (zvracení, poškrábání, zesílená agresivita, panické stavy), kvůli čemuž zkoumání paranormálních jevů opustili a dnes, jako navrácení křesťané (ang. born again christians), před aktivitami tohoto typu varují. Jenomže ve vztahu k „svědectvím“ tohoto typu (stejně jako k samotné pravdivosti paranormálních jevů) můžeme mít určité pochybnosti, protože vedle příběhů obrácení existují i svědectví dřívějších kněží, kteří úplně ztratili víru, v náboženství nebo široce chápaném duchovnu vypátrali manipulaci, rozpory a nikdy neprožili, i když upřímně chtěli, přítomnost „onoho světa“.

Vědecké vysvětlení duchů?

Na konec je na místě položit otázku, jak se věda snaží vysvětlit paranormální jevy. Je to zajímavé, protože co se údajně strašidelných míst týče, bylo zpozorováno, že ve většině těchto oblastí se vyskytuje vyšší elektromagnetické pole než obvykle, což mohou ovlivňovat chemické prvky tvořící součást zemské kůry. Dále samotné elektromagnetické pole, které je schopné vybudit aktivitu jistých oblastí nervové soustavy a vyvolat dojem něčí přítomnosti nebo halucinace. Vidění duchů může být také výsledkem zvukových vln s nízkou frekvencí. Naše ucho je nezaznamenává, ale ovlivňují činnost našeho mozku, kvůli čemuž pociťujeme neklid. Často se také zapomíná, že naše mysl není dokonalé „zařízení“, v souvislosti s tím obvykle mohou nedostatečné probuzení nebo únava způsobit, že vytvoří určitý obraz a my bude přesvědčeni, že nás navštívil duch.

Dále naše aktivity, třeba na poli umění (film, literatura, malířství) ukazují, že ve skutečnosti milujeme tajemství, nechceme se ho vzdát, protože záhadnost je pro nás vzrušující a veškeré děsivé příběhy dodávají našemu životu kouzlu, ten díky nim přestává být banální, poněkud předvídatelný a stává se aspoň na chvíli kouzelným a překvapivým. Ve světě, který by už neměl žádná tajemství k odhalení a kde by už nic nebylo schopno probudit lidskou představivost a zájem, by nám hrozila svého druhu destrukce způsobená nudou. Ve světě konečného poznání, kde je už vše jisté a dávno odhalené, by také nebylo možné – a to je pro nás nejdůležitější – vést žádné vyšetřování.

Dodaj komentarz

avatar
  Subscribe  
Upozornit na